Březnový úryvek v kalendáři mi teď zpětně připomíná evangelium ze čtvrté neděle postní... tedy podobenství o marnotratném synu. Na toto téma jsme také organizovali pro děti ve farnosti farní víkend, takže jsem ho promýšlela za všech stran:)
"Und wenn ich mich verändert hätte... Würdest du mich noch erkenen?
Gesetzt den Fall, ich käme... Hättest Du offene Arme?
Und wenn ich in allen Schweineställen dieser Erde gewessen wäre... Würdest Du den geruch ertragen?
Aber wenn ich Dich verratet hätte... Könntest Du mich dann noch lieben?"
"A kdybych se změnil... Poznal bys mě ještě?
Dejme tomu, že bych přišel k Tobě... Otevřel bys mi svou náruč?
A kdybych byl ve všech vepřínech světa... snesl bys můj zápach?
A kdybych Tě zradil... Dokázal bys mě přesto milovat?"
Pane, díky za tvou otevřenou náruč, za to, že nám jdeš vstříc.
Duben přináši hudební myšlenku:
"Hörend auf meine inneren Stimmen,
lerne ich zu unterscheiden die falschen Töne.
Und höre Zusammenklang und Ordnung jeder Töne,
die passen zum Grundton, den Du singst in mir."
"Naslouchajíc Tvým vnitřním hlasům
učím se rozlišovat falešné tóny.
Slyším pak harmonii a pořádek oněch tónů,
které souzní se základním tónem, který zpíváš ve mně Ty sám."
Zrovna na nedávné sborové zkoušce nám sbormistrová říkala, že je lepší, když jsou zpěváci různých hlasů promíchaní mezi sebou, abychom se navzájem slyšeli a poslouchali, jak to k sobě ladí. Nezpíváme každý za sebe, ale společně. Kolik bych toho asi v životě udělala, kdyby Bůh "nazpíval" se mnou...
Pane, díky, že se mohu i já účastnit na tom velkém orchestru, který zahrnuje celý svět. Zazpíváme si duet?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.