Je to určitě hodně důležitý udědomit si, proč tam člověk vlastně chce, takže jsem vděčná za tento úkol, i když to není úplně snadný:).
Abych se dostala do toho správnýho rozpoložení, vyhrabala jsem ve skříni věci, co jsem si schovala po WYD v Kolíně, kterého jsem měla možnost se zúčastnit. I když to asi nebyly úplně zlomové dny mého života, nedá se rozhodně říct, že by byly nepodstatné nebo zbytečné. Na setkání v Kolíně mám ještě teď, s odstupem času, několik dost živých vzpomínek: pár nezapomenutelných setkání, jídlo, program v českém národním centru, kolínská katedrála, Benedikt XVI. na lodi, noc na Marienfeldu, jak jsme se trmácely zpátky a všude bylo hafo lidí... :)
Nejúžasnější mi ale připadá ten pohled zpátky k začátku světových dnů mládeže, kdy Jan Pavel II. pozval mladé lidi do Říma a oni navzdory očekávání mnoha lidí opravdu přijeli. To mně to potom už vůbec nepřipadá jako vyhozený peníze ani promarněnej čas.
Abych se ale konečně dostala k tomu, proč tam vlastně chci jet... asi to nedokážu vyjádřit slovy, prostě církev žije a není to stařenka nad hrobem, je mládá i když to člověku na první pohled nemusí tak připadat.
no, ty opravdu nejsi stařenka nad hrobem...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.