...do klávesnice

Jeho milosrdenství je věčné:)

5. 8. 2011 18:50
Rubrika: Z poutí | Štítky: Slavkovice

V červenci jsem putovala s východní větví poutě k Božímu milosrdenství do Slavkovic a jsem moc vděčná, za to, že jsem se jí mohla zúčastnit, i když to byla tak trošku "náhoda". U nás ve farnosti se totiž na poutě podobného rozsahu (alespoň co do vzdálenosti) konají každý rok. Letos mi to ale termínově nevyšlo kvůli Madridu:), a tak se tato pouť zdála být dobrou putovací náhradou.

Nebudu se moc rozepisovat o detailech cesty, spíš jenom pár takových postřehů... Na pouti byla moc krásná atmosféra a člověk se najednou ocitl hrozně daleko od všedních starostí (zvlášť když na start pouti musel ujet přes 150 km:).

Bylo to taky jiné než naše poutě, protože se šlo o něco míň kilometrů, navíc pomaleji a s více přestávkami (úplně slyším našeho pana faráře, co by na to řekl:), že přece, když už se člověk po těch osmi kilometrech konečně rozejde, tak přece nemůže hned zastavovat...), ale ty přestávky přece musely být tak dlouhé, abychom spořádali všechno to (moc dobré), co jsme dostávali od našich dobrodinců:). Taky se víc zpívalo, my ovšem zase (vzhledem k tomu, že nás jde kolem 20) nemusíme tahat žádné ozvučení. Hezkým zážitkem bylo setkání s rodinami, které nás ubytovávali, to bylo pro mě nové, protože my spíme většinou po farách a jídlo si připravujeme sami. Má to ale i jednu nevýhodu, během pouti jsem totiž měla čtyřikrát pečené kuře:)), vždy bylo ale vynikající:)

Velmi dobré bylo to, že když jsme po tom týdnu přišli k cíli, nemuseli jsme za tři hodiny odjet domů, ale zůstali jsme až do druhého dne, kdy teprve naše pouť byla ukončena a nutno dodat, že slavnostní zakončení bylo ještě o něco jiskřivější, protože nám z nebe poslali i pár kapek na osvěžení:)

Asi byste čekali, že tady to skončí, ale vlastně to teprve začíná, a to výše je jen malý úvod:)

Po mši jsme sedly k jednomu pánovi do auta, že nás hodí do Žďáru na nádraží. Jen tak mezi řečí jsme se od něho dozvěděly, že jede na Brno a že dokonce bydlí v sousední vesnici jako já... vtipný, že? Jely jsme s ním do Brna a vykládali o všem možným, mimochodem byl to spoluprovozovatel "konkurenční" stolárny (tatínek má totiž stolárnu:) Vystoupily jsme v Brně.

Možná by mě hodil až domů, ale šla jsem navštívit babičku do nemocnice. Měla obrovskou radost, protože mě vůbec nečekala. Pozoruhodné, že se zrovna modlila Korunku (k BM), i během pouti se za nás určitě modlila. Potom mi těsně ujel autobus domů, a tak jsem jela jinou linkou, která zastavuje asi 1 km od Velatic. Díky tomu došlo ještě na jedno zajímavé setkání, protože se zrovna vracel bratranec se třema kamarádama z vody nebo vodněkaď. Prohodili jsme pár slov o pouti, bylo to zvláštní...:)

A to jak jsem pak docházela ten kilometr bylo taky moc fajn, protože za ten týden si člověk zvykne na pomalý přesuny, a tak by to byl docela šok být doma tak rychle, i když jsem se na všechny už moc těšila:)

A příští rok? Nevím, co bude... (to asi každej, že? - kromě... však víte:), ale třeba se zase vydám do Slavkovic:)

Zobrazeno 1031×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio