Veď mě Bože...

Dostala jsem k Vánocům krásný kalendář s modlitbami Bernarda Meusera. Už jeho titulek "Bůh nadává nikdy méně než sám sebe" vede k zamyšlení a co teprve krátké úryvky k jednotlivým měsícům (jsou v němčině, protože kalendář je ze švýcarského kláštera Magdenau), doplněné fotografiemi ze života řeholnic.

"Führe mich, o Gott, über die Grenzen meiner Klugheit.
Hole mich heraus aus meiner kleinlichen Erwartung.
Spring mit mir, o Gott, über die Mauern meiner Vorstellungskraft.
Leite mich zur Schwelle, an der meine kühnsten Träume in Deine Wirklichkeit übergehen."

Byl přiložen český překlad, takže jsem ani nemusela oprašovat slovník:)

"Veď mě, Bože, za hranice mé vychytralosti.
Vytáhni mě ven z mých malicherných tužeb.
Preskoč se mnou, Bože, hradby mých představ.
Přiveď mě k prahu, za kterým se moje nejodvážnější sny stanou Tvou skutečností." 

Tento lednový úryvek mně vlastně přinesl naději, bylo zrovna zkouškové a naděje přišla vhod... :)

Pane, život, který jsi mi dal, je pro mě velkým dobrodružstvím, je plný krásných okamžiků, ve kterých se ukazuje Tvá láska, Tvá velikost a taky smysl pro humor. Díky.

Únorový úryvek vlastně trošku souvisel se školou, ale ne s tou, kterou si člověk automaticky vybaví, nýbrž se školou Boží:

"Vater, wir sind in Deiner Schule und merken es nicht.
Ungeschickt sind wir im Lesen Deiner zeichen,
ungeübt im Spüren Deiner Gegenwart.
Schick Deiner Geist in uns,
das wir klug werden im verstehen Deiner Spuren."

"Otče, jsme ve Tvé škole a nevíme o tom.
Jsme zaostalí v rozpoznávání Tvých znamení,
neohrabaní v cítění Tvé příromnosti.
Sešli nám svého Ducha,
abychom byli bystrými v chápání tvých stop."

Často asi ani nechceme hledat Boží stopy a jdeme si po své cestě, podle své mapy... pak je ale snadné zabloudit a ztratit směr i cíl.

Pane, Tvé cesty jsou pro nás tou nejlepší volbou. Dej, ať z nich nesejdeme a ať otvíráme svá srdce Tvému působení.