Ve Sloupě, známém mariánském poutním místě na opačném konci Moravského krasu, než leží Velatice, se slaví pouť na Květný pátek, tedy v pátek před Květnou nedělí. Přestože jde o pracovní den sejde se na této slavnosti velké množství lidí. Měly jsme velkou chuť taky se vydat, největší teda mamka, ale nakazila i nás ostatní. Chtěly jsme ujít celou cestu od nás pěšky a stihnout mši s otcem biskupem v 10:30, to znamenalo podle mamčinýho časovýho harmonogramu vyrazit ve čtyři ráno....
To vstávání teda nebylo nic moc, ale člověk nad tím nesměl moc přemýšlet a musel hned vyskočit, jinak by zase vytuhnul:). Po krátké snídani jsme si nandaly batůžky a vyrazily jsme (já, mamka a dvě mé sestry - Hanka a Anička) na naši dámskou jízdu... jestli se to tak dá říct:)
Bylo ticho, chladno a tma, ale na nebi svítily hvězdy. Občas jsme potkaly auto nebo autobus, ale jinak naše kroky nic nerušilo. Před Mokrou ovšem začal štěkat pes, kterej teda z nás byl asi docela paf. Pomalu začímaly zpívat ptáci a my jsme střídali pravá, levá. Cestou v lese se pomalu začalo rozednívat a my jsme se v rytmu kroků modlily růženec.
Krátká zastávka u kaple sv. Anny za Hostěnicemi, a pak téměř střemhlav dolů pod Hádek, naštěstí už bylo světlo, takže jsme si viděly pod nohy. Kilometry nám ubývaly plus mínus podle plánu a my čekaly, kdy se konečně ukáže sluníčko. Bylo ale zataženo, takže srdcervoucí východ slunce se nekonal.
Už nevím, v kolik hodin jsme byly ve Křtinách, ale zrovna čekali lidi na zastávce. Byla jsem ráda, že nemusím do školy a můžu být na čerstvém vzduchu. Cesta pokračovala do kopce a to jsme se teda pěkně zahřály. Občas se taky nesměle ukázalo sluníčko. V Rudici jsme si to trošku zkrátily a blížil se poněkud rizikovější úsek, na který máme několik blátivých vzpomínek:) Tentokrát to ale nebylo tak strašné. Nohy se hlásily o odpočinek, ale ještě nebyl ten správný čas. Ten přišel až u Macochy. Nikde ani noha, jen vedle restaurace zaparkované auto. A řidič nechal klíčky ve dveřích. Trošku jsme si zahrávaly s myšlenkou, že mu klíče předěláme do dveří u spolujezdce, ale nakonec, jsme se neodvážily:)
Čas byl dobrý, jen mamka naznala, že ji asi uženeme. Se sluníčkem v patách jsme pokračovaly dál. Poslední etapu jsme si taky asi o kilometr zkrátily a už se blížila cílová rovinka.
Přibližně 10:20 jsme míjely ceduli Sloup a první stánky hadrářů, kteří se snažily něco prodat. Kostel byl našlapaný dalšími poutníky a mše s otcem biskupem byla krásným zakončením naší pouti. Jak úžasná byla naše cesta, jak krásně nám to časově vyšlo.
To se nedá popsat, to se musí zažít. Málokdo by totiž očekával nějaký duchovní zážitek v tak plném kostele, no vídíte a všechno je možné.... :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.